Už při pohledu do zrcadla v předsíni jsem věděl, že dnešní večer bude výjimečný. Tmavě modrý oblek šitý na míru mi seděl bezchybně a decentní hedvábná kravata podtrhovala slavnostní atmosféru.

Dnes mě čekala Martina.

Viděli jsme se zatím jen jednou a její přání pro dnešní večer bylo naprosto jasné: chtěla si jen užít operu v Národním divadle, naprosto vypnout, nechat se vést a nestarat se vůbec o nic. Byla to role, kterou jsem jako profesionální společník plnil s největším potěšením.

Otevřela mi ve světle modrých šatech, které kolem ní splývaly, jako by byly připraveny přímo na tenhle večer. Vlasy měla sepnuté nahoru, pár pramenů volně u tváře, a když se usmála, na chvíli jsem zapomněl, co jsem jí chtěl říct jako první.

Vypadáš neskutečně, Martino, řekl jsem nakonec a nabídl jí rámě.

Děkuji, Tome. Ty jsi ztělesněním pravého gentlemana.

Dokonalý večer začíná

Cesta do centra Prahy proběhla hladce. Před představením jsme měli skoro hodinu čas, tak jsme zašli na skleničku do malého baru přes ulici. Martina si dala sklenku bílého, já whisky s kostkou ledu, a bavili jsme se o ničem důležitém -
o tom, jak dlouho trvá, než si člověk zvykne na vysoké podpatky,
o tom, jestli je lepší sedět v první řadě balkonu nebo v přízemí,
o její zaměstnankyni, která minulý týden omylem poslala celé firmě e-mail určený jen jednomu člověku.

Bylo to příjemné. Ne proto, že by se dělo něco dramatického, ale právě proto, že se nedělo nic - jen dva lidé, sklenky, a čas, který nikam nespěchal.

Malá tajemství velkého divadla

Naše kroky následně vedly do velkolepých prostor Národního divadla. Prošli jsme foyer, obdivovali lustry i stropní malby a nakonec zamířili na zamluvená místa. Když jsme usedali, zmínil jsem mimochodem, že máme na přestávku rezervovaný stolek u okna s výhledem na Hradčany a budou tam na nás čekat chlebíčky a další dvě sklenky.

Martina se na mě podívala, jako bych právě řekl, že umím létat.

Počkej, ono se to smí? Já vůbec netušila, že je v divadle možné udělat si rezervaci na přestávku! Vždycky jsem trávila pauzu ve frontě nebo stála někde v rohu. Přesně proto jsi dnes tady se mnou, mrkl jsem na ni.

Představení začalo. Hrála se Rusalka, sál se ztišil a orchestr se rozezněl tou první, známou melodií, která člověku vždycky trochu sevře hruď, ať ji slyší poprvé nebo posté. Seděli jsme v lóži a hudba nás naprosto unesla. Martina celou dobu uvolněně seděla, plně ponořená do děje na jevišti a já nevěděl, zda sledovat ji, nebo operu.

O přestávce jsme našli náš stolek přesně tam, kde měl být, s vychlazeným proseccem a chlebíčky, což jí vykouzlilo další pobavený a vděčný úsměv na tváři.

Po opeře noc nekončí

Když opona spadla a my se připojili k davu opouštějícímu divadlo, večer ještě zdaleka nekončil. Vzal jsem ji do nedalekého, útulného cocktail baru, který měl tlumené osvětlení a hrála tam tichá jazzová hudba. U stolu v klidném koutě mi s jiskrou v oku začala vyprávět o svých plánech na léto. Mluvila o tom, jak chce odjet na jih Francie, pronajmout si malý domek u moře a jen tak číst a pít víno. Pozorně jsem naslouchal a nechal ji, ať se podělí o své plány, zatímco jsme popíjeli šampaňské.

Z baru to k jejímu bytu nebylo daleko, a tak jsme se rozhodli jít pěšky. Na to, že byl teprve konec dubna, byl večer nečekaně teplý a přívětivý. Vzduch voněl jarem a pražské ulice, osvětlené starými lucernami, měly neopakovatelné kouzlo.

Kráčeli jsme vedle sebe, Martina se mě lehce držela za paži a povídali jsme si už jen v tichých, klidných náznacích. Ten večer splnil přesně to, co od něj očekávala.

Když jsme došli k jejím dveřím, pustila mou paži a s úsměvem se na mě podívala. Tome, tohle byl jeden z nejkrásnějších večerů, jaké jsem za dlouhou dobu zažila. Děkuji ti za to.

Bylo mi naprostou ctí, Martino, odpověděl jsem měkce.

Naklonil jsem se a věnoval jí lehký, zdvořilý polibek na tvář. Nebylo třeba žádných velkých gest ani slibů, jen klidné, gentlemanské rozloučení na závěr perfektního večera.
Pousmála se, vešla do dveří a já, s dobrým pocitem z bezchybně odvedené práce, zamířil teplou dubnovou nocí zpět do centra města.

Tom.

Jak chutná noc v Praze v péči gentlemana?

Zkus si představit večer, kdy jediné, co musíš udělat, je obléknout si své oblíbené šaty a usmát se do zrcadla. O všechno ostatní - od rezervací, přes perfektní načasování až po okouzlující společnost - se postarám já. Dopřej si exkluzivní péči a zažij pocit, kdy jsi středem vesmíru.

"Tvůj vlastní nezapomenutelný příběh může začít právě teď.“

Chci zažít svůj příběh