Tento text navazuje na předchozí část.
přejít k prvnímu dílu

Ahoj, já jsem Adam. Od naší poslední schůzky neuplynul ani měsíc, a u večeře se mi překvapivě dobrou češtinou představil Sonin manžel.
Vlastně až tak dobrou, že mě to docela zaskočilo.

Tohle mi Soňa o tobě zatajila, ale mluvíš vážně skvělou češtinou.
Děkuji. Studoval jsem rok na vysoké škole v Brně, a když jsem se pak vrátil do Německa, po čtyřech letech jsem potkal Soňu. Předpokládám, že zbytek už znáš.

Usmál se vřele, přirozeně. A přesto… něco na tom bylo až příliš připravené.
O tomhle si se Soňou ještě soukromě promluvím, protože Adam působil dojmem, že o mně ví víc, než jsem si myslel.

Ale abych mu nekřivdil — byl to pohledný chlap, něco přes čtyřicet, sportovní postava, světlé vlasy, modré oči. Ten typ, který zůstává klidný i ve chvíli, kdy ostatní znejistí.

Byl to sympaťák a vypadalo to, že jsme si od samého začátku dobře sedli. Rozhovor u pozdního oběda probíhal uvolněně a přirozeně. Adam měl přehled, kultivovaný projev a spoustu témat, sport obzvlášť. Hrál fotbal, tenis a v zimě občas hokej.
Bavit se s ním bylo překvapivě snadné.

A přesto… pořád jsem čekal, co je vlastně skutečný důvod setkání.
Ve vzduchu bylo cítit takové to zvláštní napětí. Sice nenápadné, ale přítomné.
A někde pod tím vším také vzrušení z toho, co bude následovat.

Soňa se na nás oba dívala. Usmívala se, ale v jejích očích bylo něco, co jsem neznal. Něco, co mě přitahovalo, a zároveň ve mně probouzelo určité pochybnosti.

Čas od času jsem o ni zavadil pohledem. Byla nezvykle tichá a to mi k ní absolutně nesedělo.
Pozorovala, poslouchala a bylo jasné, že nám záměrně nechává prostor.
A já chtěl vědět proč.

Když se Adam zvedl a odešel na toaletu, věděl jsem, že mám jen krátkou chvíli.

Soňo, můžeš mi prosím říct, co tohle všechno znamená? A prosím, neříkej mi, že jsme tady jen proto, že mě chtěl tvůj manžel poznat. Chci pravdu!

Použil jsem lehce ostřejší tón, než jsem zamýšlel. A přece jsem nelitoval.
V jejím výrazu se mísilo překvapení, vzrušení, nejistota… a zvláštní poddajnost.

Já… já si taky musím odskočit, zamumlala a rychle vstala od stolu.

Tuhle její stránku jsem viděl poprvé.

Za okamžik se vrátil Adam. Sedl si naproti mně.

Adame, můžeš mi prosím říct, co přesně tohle celé je? Soňa mi nic neřekla. A neříkej mi, že jsi mě jen chtěl vidět.

Podíval se na mě a pomalu se mu na rtech objevil úsměv.
Máš pravdu, řekl klidně. Soňa mi o tobě hodně povídala. Dnešní oběd byl takový malý test. Ale opravdu jsem přijel, abychom se seznámili.

Neodpověděl jsem. Mlčel jsem, a on pochopil, že má pokračovat.

Se Soňou jsme spolu spokojeni. Máme skvělý vztah, ale jsou věci, které bychom rádi zkusili. A když se o tobě zmínila… oba nás hned napadlo, že bys mohl být ten pravý.

Ten pravý… na co? zeptal jsem se. Přiznávám, byla to v tu chvíli spíš řečnická otázka.
Moc dobře jsem tušil, kam tohle povede, jen jsem mu to nechtěl udělat až tak jednoduché.

No, jak to říct… pousmál se Adam.
Soňa a já máme rádi sex. Hodně rádi. A i když to na ní možná není tak vidět, někdy mi ta holka dává vážně zabrat. Mám co dělat, abych jí stačil.

Zasmál se a pokračoval.

Už nějakou dobu si pohráváme s myšlenkou na trojku. Bavili jsme se o tom mnohokrát.
Zkoušeli jsme hledat někoho přes různé skupiny na internetu, ale nikdy to nebylo ono. Divní lidi, divný vibe, nulová důvěra. A pak, jednoho večera, se Soňa zmínila o tobě.
Pak se pousmál, trochu jinak než předtím.

Když o tobě mluvila, bylo na ni poznat, že ji to vzrušuje. Ta představa, že nás má oba.
Už jen ta představa nás vzrušovala natolik, že ten večer jsme toho moc nenaspali.

Na chvíli se odmlčel.
Všechno do sebe pěkně zapadlo a v tu chvíli jsem věděl, že ty jsi ten pravý. A proto…

Než to stihl doříct, vrátila se Soňa ke stolu.
Byla viditelně nervózní. Hned jsem věděl proč.

Konečně jsi zpátky, miláčku, řekl Adam s úsměvem. Víš přece, že už za chvíli budu muset jít.
Neboj, Tomovi už jsem vše lehce naznačil.

Pak se otočil ke mně:

Rád jsem tě poznal, Tome. Budu rád, když dnes budete pokračovat se Soňou beze mne a doufám, že se brzy znovu uvidíme. Ale dnes mě omluv, domluvil jsem se se starými spolužáky, protáhneme se trochu po pražských barech.

Poté se Adam zvedl, podal mi ruku a naposledy se na mě usmál.
A postarej se mi dnes o ni, dodal s mrknutím.

Zůstali jsme sami.

Soňa mlčela. Naše pohledy se setkaly.
Jsi v pořádku s tím, že tu zůstaneš? zeptala se tiše.

Bez váhání jsem přikývl.

Tak pojď, řekla jen a zvedla se od stolu. Mám krásné apartmá kousek odsud.