Tento text navazuje na předchozí část.
přejít k prvnímu dílu

Upřímně řečeno, na tento okamžik jsem se neskutečně těšil. Scházeli jsme se už více než 5 měsíců a sebemenší změna ve mně vyvolávala doslova dětskou radost.

Začali jsme si při našich setkáních dávat malé výzvy. Nic náročného: třeba pozvi kolegyně po práci na kávu, uběhni čtyři kilometry bez zastavení, kup si něco sexy, co vůbec nepotřebuješ.

Zpočátku se Evička zdráhala, moc se jí do toho nechtělo. Ale první splněné úkoly jí dodaly odvahu, uvolnila se, a pak už to šlo skoro samo.

Setkávání se s lidmi a překonávání drobných výzev na ni působilo jako živá voda. S úžasem jsem sledoval, jak se během pár měsíců mění v ženu, která znovu objevuje sebe samu – energickou a sebevědomou Evičku.

Na naší poslední schůzce se ke mně přivinula, bez ostychu, a s úsměvem mě plácla (ano, přesně tam :-).
Tome, přišel čas. Konečně mi váha ukázala - hele - o jedenáct kilo míň než dřív! A ještě nekončím, chci dát dolů aspoň dalších sedm.

Usmál jsem se. Tak tohle si zaslouží pořádnou oslavu.
Jsem na Tebe pyšný a mám fakt radost. Takže… příště už v soukromí? Mám něco vymyslet, nebo už víš, jak by sis to představovala?

Ne, ne. Já už nad tím přemýšlím celých pět měsíců, usmála se. Chtěla bych to uskutečnit u sebe doma - v pohodlí a soukromí. A byla bych moc ráda, kdybys se mnou zůstal i přes noc. Nechci na nic spěchat. Chci si to prostě užít.

Znělo to jako jasný plán, a já neměl důvod ho jakkoli měnit.

U Evičky doma jsem zatím nikdy nebyl, ale z jejích vyprávění jsem věděl, že žije ve větším domě kousek za Brnem.

Den schůzky

Termín se blížil a pomalu jsem se připravoval na naše setkání. Najednou mi cinkla zpráva - psala Evička.

 

Ahoj Tome,

pamatuješ si, jak jsme se viděli naposledy a já zmiňovala, že tenhle večer plánuji už docela dlouho? Tehdy jsem se ti to styděla říct, a takhle je to pro mě mnohem jednodušší.

Víš, už dlouho jsem nezažila nic intimního s někým jiným - jen sama se sebou. Večer s tebou bych si chtěla opravdu užít. Nikam nespěchat. Doufám, že se ti bude líbit moje představa soukromého a lehce intimního domácího pikniku.

Začali bychom procházkou po okolí a navštívili místní cukrárnu, kde si dáme něco sladkého (vím, že bych neměla, ale už tak dlouho jsem neměla větrník… a tenhle večer pro mě bude odměnou - splnila jsem si svůj první velký cíl).

Pak bychom se vrátili ke mně domů, kde bych pro nás připravila malý soukromý intimní piknik. Možná tě trochu znejistí to spojení „intimní piknik“ - a co si pod tím vlastně představit.

Dřív, když jsem měla partnera, byla jsem hodně hravá. Měla jsem ráda předehry, škádlení, doteky, mazlení, líbání… i ruční potěšení, orální hrátky a občas něco tvrdšího. Dnes bych na to chtěla navázat. Zjistit, jestli to ve mně pořád je. Jestli se dokážu uvolnit a znovu to opravdu prožít.

Už se na tebe moc těším,

Eva

Zprávu jsem četl několikrát, aby mi neunikl sebemenší detail, s kterým se mi Evička svěřila.
Od pohodové procházky a sladké zastávky v cukrárně až po… no, různé způsoby vyvrcholení.

Zatraceně. To znělo opravdu lákavě.

A na samotném konci zprávy byla uvedena její adresa.

Hodiny ukazovaly, že je čas vyrazit. Nasedl jsem do auta a o dvacet minut později jsem parkoval na příjezdové cestě před dvojitou garáží. Na chvíli jsem zaváhal - jsem tady správně? Ale podle navigace to vypadalo, že ano.

Ještě jsem ani nestačil vypnout motor a ve dveřích se objevila Evička. Mává, usmívá se od ucha k uchu a na sobě má červený krajkový top a lehkou sukni.

Potvrzeno. Zaparkoval jsem na tom "nejsprávnějším" místě.

Vycházím z auta a než stihnu cokoliv říct, přiskočí ke mně, obejme mě a políbí. Krátce, ale nečekaně – až mě to trochu zaskočí. A hned pokračuje s upřímně bezelstným úsměvem:
Říkal jsi něco o sexy a nepotřebném… co tomu říkáš? A to je teprve ta míň odvážná část. Počkej, co mám připravené na večer.

Sexy a nepotřebné. Naše výzva z posledně. Usměju se a musím uznat - vážně jí to sekne.

Cestou do cukrárny probíráme, co si kdo dá. Evička září. A když začne mluvit o větrníku, na který se těší už pět měsíců, má v očích jiskru, jako by se těšila na Vánoce.

Je to jen větrník. Ale ten výraz v její tváři, když se do něj zakousla – radost a čisté potěšení – mi potvrdil, že jsem se pro svou práci rozhodl více než správně.

Být gigolo je totiž skutečně nevšední práce.

Začínalo se stmívat. Dopíjel jsem svůj jahodový koktejl a cítil, že právě nastal ten vhodný okamžik otevřít další kapitolu našeho večera.

U Evičky doma

Nevím, jak to stihla, ale hned při vstupu do obýváku mě přivítal plápolající oheň v krbu. Na zemi rozprostřená deka, na ní proutěný košík a z něj nápadně vykukovala láhev vína.

Udělej si pohodlí, já se zatím půjdu upravit, usmála se Evička a obratem zmizela za dveřmi.

Zůstal jsem chvíli stát a rozhlížel se po místnosti – prostorný obývák s krbem plynule přecházel v jídelnu. Na parapetech i stěnách viselo několik fotografií. Na některých byla ona, jiné ukazovaly tváře lidí, o kterých nikdy nemluvila, ale zřejmě pro ni byli – nebo stále jsou – v jejím životě důležití.

Deka byla rozložena mistrovsky – kousek od krbu, kam doléhalo mírné teplo, jemně doprovázené tlumeným světlem plamenů.

Rozhodl jsem se otevřít víno. Nalil jsem dvě sklenky a nahlédl do košíku – olivy, výběr sýrů, drobné salámky a čerstvá bylinková bageta. Všechno jsem nachystal právě včas.

Zašupovací dveře se tiše otevřely. Evička vešla do místnosti a automaticky sáhla po skleničce vína. Její pohled se na mně zastavil.

Rozpuštěné blond vlasy, rudá rtěnka, průhledná noční košilka a jemné krajkové kalhotky.

Připili jsme si na večer. Posadili se na deku a začali ochutnávat připravené dobroty z košíku. Povídali jsme si, ale já z ní nemohl spustit oči.

Byla vážně sexy.

Ležérně se opírala, nohu přes nohu, a s klidem mi vyprávěla.

Při krátké pauze v rozhovoru jsem se k ní naklonil.
Evi, doliju ti víno… a co kdyby ses přisunula trochu blíž? Je na tebe nádherný pohled, ale chtěl bych tě už i cítit.

Hmm… taková nabídka se neodmítá, usmála se a pomalu se vtěsnala mezi moje nohy. Zády se opřela o mou hruď a jemně otočila hlavu.

Vypadalo to, že chce něco říct, ale naše rty se setkaly dřív, než k tomu dostala příležitost. Krátké, něžné polibky, při kterých jsme se dívali jeden druhému do očí.

Teď nic neříkej… pošeptal jsem a lehce ji kousl do spodního rtu. Pak jsem ji pravou rukou přitáhl blíž a začal ji líbat - dlouze, pomalu, s intenzitou, která už nepotřebovala žádná slova.

Naše jazyky se spojily v jeden.

Pod prsty jsem cítil její husí kůži, vnímal pomalý a hluboký dech. V tu chvíli jsem zachytil i tlukot jejího srdce – pravidelný, ale zrychlený, jako vzdálené hřmění před letní bouřkou.

Evička se o mě lehce opírala – ideální příležitost, kterou jsem hodlal využít naplno.

Jednou rukou jsem dolil víno, připili jsme si – a zatímco začala tiše povídat, já se znovu ponořil do prozkoumávání jejího těla.

Rukama jsem jí jemně přejížděl po ramenou, pak po šíji. Prsty jsem vklouzl do jejích vlasů, pročesal je a přesunul na jednu stranu. Jedna ruka spočinula na jejím krku, druhá pevněji sevřela paži. Naklonil jsem se blíž a rty se dotkl její kůže. Pomalu jsem se přesunul k uchu a lehce do něj kousl. Její dech se výrazně změnil.

Ramínka košilky pomalu sklouzla po ramenou a zbytek látky za chvíli následoval. Sundal jsem si tričko - a v zápětí ucítil její tělo na svém. Teplé, jemné, napjaté.

Prohnula se, lehce vzdychla. Přejel jsem jí po prsou - nejdřív opatrně, potom s větší intenzitou. Reagovala okamžitě. Zatajila dech a v jejím těle bylo cítit napětí.

Tiché, neklamné volání po pokračování.

Chytnu ji za ruku, přiložím si její prsty k ústům a pomalu je olíznu.
Teď můžeš pokračovat ty, zašeptám, a já se mezitím podívám o kousek níž.

Přikývne a zatímco si dál hraje se svými prsy, já se přesouvám po vnitřní straně jejích stehen - pomalu, s přestávkami. Někdy jen lehký dotek konečků prstů, jindy pevnější sevření, jako bych si mapoval napětí, které se v ní stupňuje.

Když se konečně dostanu k její kundičce, položím na ni dlaň. Je horká, vlhká, a přes tenkou krajku cítím, jak moc je připravená. Nakloním se blíž a políbím ji na krku

Chceš něco cítit? zašeptám a vezmu její ruku. Společně sjíždíme po jejím těle, až tam, kde se touha zhmotnila v nedočkavé pulzování.

Usměje se, oči napůl zavřené.
Jo… já už to vím nějakou dobu, nemysli si. Vždycky, když jsem vzrušená, bývám hodně… hodně vlhká.

Přesuneme se na gauč. Evička se mi podívá do očí a tichým hlasem poprosí:
Uděláš mi to… rukou?

Lehne si na záda a já jí pomalu stáhnu kalhotky - jsou úplně promočené. Když jí přejedu dlaní přes klín, je hladká, horká a na dotek nesmírně citlivá. Sotva se jemně dotknu toho nejvnímavějšího místa, její tělo se prohne a z úst jí unikne hlasité zasténání. Zachvěje se - skoro jako by to přišlo už teď.

Usměje se na mě, trošku nesměle, trošku provokativně.
Bude to rychlé. Asi sis toho všiml taky.
Pšššt… Položím ji prst na ústa. Když budeš chtít, můžeš si to užít víckrát.
Možná ano, pošeptá a mrkne na mě.

Prsty jí přejedu kundičku po celé délce, od poštěváčku až dolů k zadečku, pak je do ní opatrně vsunu. Vklouznou do ní tak snadno, jako by mě už dávno čekala.
Dlaní se přimáčknu na klitoris a v pomalém, rytmickém tempu s ní začnu pohybovat. Levou rukou hladím její prsa, lehce za ně tahám - a sleduju, jak se Evičce zvedá hrudník.

Cítím, že ji to moc baví. Mě taky. Zlobivě ji přes ní lehce plácnu. Zasténá a zakousne se do rtu.

Levá ruka sklouzne na její krk a jemně ho obejme. Pravou rukou ji znovu plácnu - tentokrát o něco silněji.
Ještě… a víc, zašeptá potichu.

Vyhovím ji. Několik dalších plácnutí zanechá červený nádech v jejím klínu, tělo je v napětí a dech trhaný. Znovu do ní zasunu prsty a tentokrát s nimi začnu pohybovat - pravidelně, hluboko, zatímco druhou rukou ji stále držím za krk.

Trvá to jen několik vteřin. Napětí dosáhne vrcholu. Celé její tělo se napne - a pak uvolní v prudké, nekontrolované vlně.

Jakmile orgasmus začíná odeznívat, Evička leží na gauči, zhluboka dýchá a tiše se směje. Její úsměv je uvolněný, spokojený - ten, který miluju nejvíc. To tiché, rozechvělé pohihňávání, které slyšíš jen po opravdovém vyvrcholení. Připomíná mi to jako když přede kočka. Nemusí nic říkat, ale ty víš, že to bylo přesně to, co potřebovala.

Evička se ke mě spokojeně přitulila a já věděl, že další kolo dnes nebude potřeba.